Švýcarský ústavní systém je považován za vzor přímé demokracie po celém světě. Jen v České republice najdeme několik politických stran, které ve svých politických programech hlásají zavedení přímé demokracie švýcarského stylu, leckdy však bohužel bez hlubší znalosti celé problematiky. Jak tedy vlastně ona přímá demokracie ve Švýcarsku funguje?
Předně je nutné si uvědomit, že prvky přímé demokracie v podobě referenda a lidové iniciativy (viz níže) jsou ve Švýcarské konfederaci a jejím lidu hluboce a trvale zakořeněny. Švýcaři si jsou velmi dobře vědomi toho, že přímá demokracie není pouze výsadou, ale především povinností, ke které je třeba přistupovat velmi odpovědně. To vyplývá především z vysoké volební účasti, která u lidových iniciativ pořádaných na celostátní úrovni činí v průměru cca 45 %, výjimkou však nejsou ani účasti ve výši přesahujících 70 %(viz: https://www.bfs.admin.ch/bfs/de/home/statistiken/politik/abstimmungen/stimmbeteiligung.html).
Dále je nutné poznamenat, že Švýcaři ke svému přímému volebnímu právu přistupují odpovědně, o čemž svědčí množství ryze populistických témat, o kterých bylo v minulosti hlasováno a která byla zamítnuta. Zmínit lze např. návrh zavedení nepodmíněného základního příjmu ve výši 2.500 fr. (cca 60.000 Kč) pro každého bez ohledu na to, zda dotyčný pracuje či nikoliv, který byl 76,9 % hlasujících voličů zamítnut (viz https://www.bk.admin.ch/ch/d/pore/vi/vis423.html), či návrh, který by komerčním bankám zabránil ve vytváření nových peněz a svěřil tuto pravomoc výlučně národní bance, který byl zamítnut 75,7 % hlasujících voličů (viz https://www.bk.admin.ch/ch/d/pore/rf/cr/2016/20160923.html). Těžko odhadnout, zda by k podobným tématům přistupovali se stejnou odpovědností i občané těch států, kde přímá demokracie není historicky zažita a kde ostatně není leckdy masový zájem ani o prvky demokracie nepřímé…
Referenda se ve Švýcarsku konají na úrovni místní, kantonální a celostátní. Rozsah přímé demokracie na úrovni místní a kantonální je přitom v každé obci odlišný. Původní a nejširší pojetí přímé demokracie je dodnes zachováno ve dvou kantonech, tj. v kantonech Appenzell Innerhoden a Glarus, kde se každoročně koná tzv. Landsgemeinde, tedy shromáždění všech dospělých občanů kantonu, které rozhoduje o přijetí kantonálních zákonů či ústavy. V těchto dvou kantonech tak bez schválení referendem nemůže dojít na kantonální úrovni k žádné legislativní změně.
Na celostátní úrovni se pak rozlišuje mezi lidovou iniciativou a referendem. Lidová iniciativa (Volksinitiative) dává, zjednodušeně řečeno, každému švýcarskému občanovi možnost změnit ústavu. Podmínkou toho je nasbírání 100 000 podpisů oprávněných voličů vyjadřujících souhlas s navrhovanou změnou ústavy. Tento návrh je pak postoupen k celostátnímu hlasování. Určitou zvláštností je, že lidovou iniciativou může být vyvoláno pouze hlasování o změně či přijetí nové ústavy, ne však již zákona. Švýcarský občan si tak může „vybojovat“ změnu ústavy, nemůže však vyvolat hlasování o změně běžného zákona, což ve svém důsledku vede občas k tomu, že se do ústavy dostávají poněkud bizarní ustanovení upravující záležitosti, které by měly být spíše upraveny běžným zákonem. Příkladem budiž např. čl. 72 odst. 3 spolkové ústavy, který zakazuje stavbu minaretů, což je něco, co v právním předpisu upravujícím základy fungování státu prostě nemá co pohledávat. Na druhou stranu, pokud se chce švýcarský občan domoci aktivně legislativní změny, nezbude mu, než svým návrhem zasáhnout do ústavy.
Druhým nástrojem přímé demokracie je pak referendum. Švýcarská ústava přitom rozlišuje mezi referendem fakultativním (dobrovolným) a obligatorním (povinným). Obligatorním referendem musí vždy projít návrhy změny spolkové ústavy, návrhy vstupu do mezinárodní organizace kolektivní bezpečnosti (NATO) či do nadnárodního společenství (EU) a návrhy některých zákonů. Pokud tak lid v referendu danou otázku neschválí, nemůže nikdy dojít ke změně ústavy či např. ke vstupu Švýcarska do EU.
Fakultativnímu referendu pak může podléhat přijetí jakéhokoliv zákona či některých mezinárodních smluv. Pro vyvolání fakultativního referenda je však třeba nasbírat 50 000 podpisů oprávněných voličů, a to do 100 dní od zveřejnění návrhu. Fakultativní referendum může dále vyvolat alespoň 8 kantonů. Požaduje-li tak alespoň 50 000 voličů či 8 kantonů, aby se o přijetí zákona či mezinárodní smlouvy hlasovalo v referendu, musí se referendum konat, přičemž při zamítnutí zákona v referendu je zákon považován za neschválený, byť ho předtím schválil parlament.
Lid má proto ve švýcarském systému přímé demokracie velmi silné postavení. Bez kladného výsledku referenda není možné změnit ústavu a při dostatečném zájmu občanů ani zákon či mezinárodní smlouvu. Avšak pouze výjimečně odpovědný přístup švýcarských občanů k přímé demokracii může zaručit funkčnost smysluplného fungování celého systému.